Za trochu lásky

14. října 2009 v 16:27 | Hope |  Ostatní
Probíráme ruchovce a lumírovce... To těm bystřejším asi došlo. A začali jsme Jaroslavem Vrchlickým. A samozřejmě jsme nemohli opomenout jeho nejslavnější báseň - Za trochu lásky. No a dostávali jsme hodně zajímavých úkolů. A já je pochopila po svém. Měli jsme zkrátka napsat, co si představujete nad obrazy v jednotlivých verších a jak je esteticky prožíváte? A zatímco spolužáci napsali k prvnímu verši Za trochu lásky šel bych světa kraj-nikdo ho nemá rád, já to pobrala trochu jinak. A jsem s tim mím spokojenější. A napíšu to sem. A prosím vás... Nad každým obrazem zavřete oči a představte si to...
Oddělovač

Tučně je originální verš, pomlčka - značí mojí představu.

Za trochu lásky šel bych světa kraj
-poutník v plášti, v bouři; stojí na útesu nad mořem
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
-kapuca pláště se shrne a vítr odhalí bosé nohy pod pláštěm
šel v lednu, ale v duši věčný máj
-déšť se změní na ostré ledové úlomky; poutník se usměje
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
-vítr se začíná točit ve spirálách, hvízdá, řve, burácí; najednou je slyšet v pozadí; v popředí zní nadpozemsky krásná hudba
šel pouští a měl v srdci perly rosy
-poutník má popraskané rty, ztěžka polkne, v očích se zatřpytí slzy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
-sklopí hlavu
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
-padne na kolena; rty němě šeptají modlitbuOddělovačJá si jinak Vrchlickýho moc nevážím. Ale nemám na to právo. Posuzuji jen na základě toho, že za život napsal přes 270 knih (!!!). Ale když už jsme u jeho Za trochu lásky, u mojí představy tohoto díla je třeba ještě připomenout jednu verzi. A to od mého oblíbeného básníka a písničkáře Jiřího Dědečka:

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno 'Praha' fixem na lístku,
pod paží ved' mladou neonacistku.

Jindy sice nerad beru stopaře,
těmhle dvěma však jsem viděl do tváře,
a byly to ještě děti docela,
on maličko smrděl, ona voněla.

Když se naklonila, že si zapne pás,
uviděl jsem věci, že mě přešel mráz:
v uších měla zlatý křížky hákový
a na prsou modrý, taky takový.

Pro mě jsou to, pravda, mrtvý symboly,
ať si je tetuje kdo chce kamkoli,
symboly jsou mrtvý, ale, buď jak buď,
když je holce šestnáct,
tak jí krášlí hruď.

Nežli jsem jí stačil vyjevit svůj cit,
zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid,
jestli nejsem cikán, jestli nemám AIDS,
že bysem moh' taky nosit hakenkrajc.

A já jsem řek': vole, jde tu o omyl,
já jsem jednak Rom a jednak židomil,
mimo AIDS mám lepru, syfla,
choleru, nemysli si, že se z tebe poseru.

Když mě její kudla škrábla do čela,
ani přesně nevím, co to křičela,
helma se jí svezla trošku ke straně,
vypadala tak ňák dětsky, bezbranně.

Řekla, že má držka žádá plastiku,
tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku,
snad se časem ztratí nebo zahojí,
jedno nebo druhý, nebo obojí.

Na světě to chodí jako u blbejch,
jen se zrodí symbol, už je z něho cejch,
jeden radši Sládka, druhej Nerudu,
já už ale asi jinej nebudu.

Odjakživa dělám chybu velikou -
- příroda je u mě nad politikou,
kde jsou všechny kříže, srpy, kladiva,
když se na mě takhle holka podívá?

Když se na mě koukne blíž a ještě blíž,
zabolí mě vlastní nalomenej kříž,
kterej se mi tímto vrazil do tváře,
ano, mládí, to se se mnou nepáře.

Ona měla botku plíškem podbitou,
on šel bos a s hlavou odkrytou,
z toho je snad jasný, jak se věci maj',
že za trochu lásky šli by světa kraj,
eins, zwei, drei...

Tady je ještě zpívaná verze... (Nerostou houby je nazpívaný hrozně, ale tohle je docela fajn...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pawja aneb AfroGirl Pawja aneb AfroGirl | Web | 14. října 2009 v 17:25 | Reagovat

Ty představy u bísně jsou moc hezký. Takéto věci si já představuju u hudby :)

Ta básnička je strašně vtipná :D Teda mě se líbí ta s hudbou. Prostě mazec :D:D

2 Katashi Katashi | Web | 14. října 2009 v 17:27 | Reagovat

Můžeš slavit Hope :D Vracím se na story-teller :D
Snad si zase něco přečteš :)

3 Hope Hope | E-mail | Web | 14. října 2009 v 17:55 | Reagovat

[1]: :-) Dědeček je borec největší...

4 P€ŤULK& P€ŤULK& | Web | 15. října 2009 v 21:15 | Reagovat

Ty seš ve kterém ročníku? :)) My to brali minulý rok, ale je pravda, že konečně normální češtiny začínají teď. Konečně. Jediný předmět, kde mám jedničky a dokonce s hvězdičkou, hehe. Moc se mi líbí, jak si to pojala ty, je to osobité a prostě originální.

5 Hope Hope | E-mail | Web | 15. října 2009 v 21:45 | Reagovat

[4]: Juj... díyk... Sem ve třeťáku... Na gymplu... Sem nevěděla, že si šprt... ;-)

6 ......... ......... | 16. října 2009 v 22:30 | Reagovat

No a co ty Garfieldi??? :-) já čekám.... :-P

7 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 17. října 2009 v 11:26 | Reagovat

já nějak českou literaturu nemusím vůbec... blbě se mi to učí a prostě světová, to je moje... :) ale zrovna Za trochu lásky je krásná... :)

8 Akumakirei Akumakirei | Web | 19. října 2009 v 22:19 | Reagovat

Představy jsou krásný. A písnička dost... suveréní :D Ale mně se to líbilo   :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama