Červenec 2009

Tak jo, no...

31. července 2009 v 21:08 | Hope |  Povídkáři
Tak už je asi rozhodnuto. Společnými silami jsme se asi usnesli na tom, že se utvoří rubriky. Mě to vyhovuje víc, ale z určitýho pohledu by byl blog praktičtější. No... Ale to je vedlejší... Hlavní je... ŽE MŮŽEME ZAČÍT TVOŘIT!!!!!! No není to super?!
A teď k prvnímu tématu... Napadlo mě už docela dávno (asi před tejdnem) a bylo to to, že by každej z nás našel někde nějakej obrázek... A pak by se ty obrázky daly dohromady, každej by si nějakej vybral a napsal by o něm příběh... Pokuď se vám to zdá blbý, chápu to, a ráda přijmu váš nápad. Kdyžtak napište do komentů, co si o tom myslíte a nějak se domluvíme ;-)

Heh... Po oslavě a tak

29. července 2009 v 19:22 | Hope |  Aktuálně
Ahojte. Tak jsme v úterý doslavily. Bylo to úžasný. Sušenky měly úspěch a holkám se tu líbilo. Došlo i na focení, ale vzhledem k tomu jak dopadlo a k tomu, že bych byla nerada, kdybyste přišli o své psychické zdraví je sem radši nedám... Došlo i na jeden zajímavý rozhovar na téma: Jaký typ kluků se vám líbí?, s velice zajímavými výsledky a na trapný okamžik, kdy holky prostě MUSELY slyšet, jak hraju na cello. A všechny jsme to přežily...:D
Ale rozmnožovaní článků se teď asi trošku zpomalí. Dostala jsem od nich totiž Mlhu. To je knížka. Od Stephena Kinga. A toho miluju a tuhle knížku si prostě musím přečíst! Takže teď, když mám volno, tak čtu a čtu... Nebo du s kámošema na volej a dneska jsme byli s rodinkou nakupovat. Sice jen s pozůstatkem rodinky, páč bráška se setřičkou šprechtěj na anglickým táboře a tak si užíváme klidu bez nich... Tak mě pochopte a pa... Ale na blog nezanevřu a články budu přidávat dál. Už teď mám v hlavě nápad na další. Tak mě tak napadá, že z tohodle se v podstatě vyvinul článek o ničem... Chich

Jinglebombs

27. července 2009 v 19:34 | Hope |  Jeff Dunham
Kdo by neznal legendární Bombičky? Kdo přeci jen neví, o čem je řeč, určitě se koukněte, kdo ví, koukněte se znovu ;-)
Překlad už tradičně od Kryšpína... Děkuju/em :-*

Ernest Hemingway-Stařec a moře

27. července 2009 v 17:18 | Hope |  Četba
Nikdy bych nečekala, že se mi zrovna tahle knížka bude líbit. Přitom, jaký jsem na ní slyšela ohlasy od spolužáků... Jako třeba: "Nic se tam neděje...", "Prostě jen chytí rybu a plave domu!" a "Je to úplná kravina.", atd... Já nevím, třeba jsem divná, ale mě se to líbilo moc. Boj člověka s mořem... A krásnej vztah mezi starcm a chlapcem... To, jak si stařec na moři povídá sám se sebou...
Novelu jsem četla v týhletý knížce, kde je ještě román Fiesta. Ten ale asi číst nebudu. I když se mi moc líbí, jak Hemingway píše, radši si to nechám na potom, až přečtu povinnou četbu...


Zejtra slavím *yahoo*

27. července 2009 v 16:09 | Hope |  Aktuálně
Zejtra tu ode mě nejspíš moc článků nebude. Na 20:00 je naplánovaný zveřejnění CAT´S, který proběhne. Možná přednastavím nějakýho Jeffa, to neni moc náročný, ale nevím, nevím, jak budu stíhat. Mám oslavu svých narozenin. Byly sice už devatenáctýho, ale s kámoškama sme domluvený na zejtřek. Hrozně se těším. Holky sem neviděla, ani nepamatuju. Jen doufám, že bude hezky. Už dneska jsem moc nestíhala, páč sem nakupovala, plánovala, uklízela (mamka moje oslavy miluje. Je to jediná věc, která mě donutí si udělat pořádek v pokoji...) a pekla (znáte ty americký sušenky s čokoládou? Cookies?), takže jsem výjimečně na kompu moc nevysedávala. Navíc jsem si při tom blbým, pečení spálila ruku a pekelně to bolí a musím odbíhat chladit. Doufám, že se vzpatuje, páč chci jít večer na volejbal. Ale sušenky se povedly. Sice se i přes mojí snahu upravit je do koleček roztekly do zajímavých tvarů, ale jsou dobrý.

Povídkáři

26. července 2009 v 19:52 | Hope |  Povídkáři
Tak jsem si dovolila zvolit název pro náš kolektiv bláznů. Zatím se našly čtyři blázni, kteří do toho jdou se mnou. Díky jim! Možná už by jsme mohli začít tvořit, ale je tu takový problém. Váhám mezi tím, zda si utvořit samostatný blog (bylo by tedy podřeba udělat design, psát články, atd...) nebo si každý udělat na svůj blog rubriku Povídkáři a tam psát ty povídky a dávat tam povídky ostatních+odkazy na jejich blogy. Problém je tady ten, že Luss, která je jedním z povídkářů žádný blog momentálně nemá. Další problém je třeba, že někomu se tu rubriku dělat nechce, protože už má svůj design a neche si ho měnit. To chápu. Takže jsem si dovolila udělat anketu, ve které by se každý vyjádřil, k čemu se přidá. Blog nebo Rubrika? Výsledky jsou vidět předem a já vás prosím, nehlasujte víckrát a ani nehlasujte, jestli k nám nepatříte. Pro větší jistotu napište kdyžtak komentář. Děkuju.
Mimochodem: Připojovat se k nám může dál kdokoli a kdykoli. Jen už jsem se rozhodla to rozjet, ale když nás bude víc, nebudeme se bát vlka, nic...:D

Melvin - superhrdina

26. července 2009 v 19:38 | Hope |  Jeff Dunham
A je tu další Jeffovo videjko. Tentokrát s Melvinem-superhrdinou. Doufám, že se bude líbit... Da da da dááá

Osudná chyba

26. července 2009 v 12:35 | Hope |  Jednorázovky
Něco málo o týhle povídce už tu řečený bylo. Že sme si se sestrou daly témata a pak si jedno vybraly a psaly. Teda psaly... Sestra vůbec nezačla a já napsala dva odstavce. Ale vybrala jsem si téma Osudná chyba. Zase to původně mělo dopadnout jinak. Ale teď, kdyxž jsem se koukala do svých rozepsaných povídek a četla si jí, tak mě napadlo něco jinýho a pak mě to napadlo ještě jinak... No a to je tenkonečnej výsledek, co tu je. Nevím, kam bych povídku zařadila. Má v sobě fantasy prvky, ale když to berete z druhý strany je trošinku strašidelná. Kdo nečetl Klíč k určování kouzelných tvorů ve světě kolem nás - Arthur Spiderwick od Tonyho DiTerlizzi a Holly Blackový, možná by si ho měl prolistovat. Jen aby pochopil...

Peanut - zase

25. července 2009 v 17:52 | Hope |  Jeff Dunham
Tak je tu alespoň další várka Jeffa. Dneska moc nestíhám, teď přijela návštěva a předtím jsem byla asi 2 hoďky na volejbale. Pokusím se večer něco spatlat, ale vidím to bledě...:D
Tak doufám, že se bodou líbit. Překlad zajistil Kryšpín

Nápad...

24. července 2009 v 20:12 | Hope |  Povídkáři
Píšu další jednorázovku, která vznikla takhle: Se ségrou jsme si kdysi řekly, že budeme psát povídky. Vybraly jsme si pár témat a z nich si každá vybrala jedno a psala. Nikdy sme to nedokončily. Až teďka sem se vracela do svých složek a narazila na jednu povídku a teď jí dokončuju... Ale to je vedlejší.
Prostě mě napadlo, že by bylo skvělí sehnat pár lidí, který milujou psaní, jako já. Každej měsíc by jsme si dali jedno téma a na konci měsíce uveřejnili povídky, který by jsme na to téma napsali. nechtěla bych to dělat formou soutěže, soutěžit, která povídka je nejlepší. Jen psát povídky a číst je. Jen tak. Pro radost... a zajímá mě: Připojili by jste se? Dejte vědět do komentářů a jestli jste pro a chtěli by ste sehnat i víc lidí tak napište článek na svůj blog. Nebo jestli znáte někoho, kdo píše, tak mu dejte vědět. Uvidíme, jak to dopadne. Je to jen nápad...

Můj strach

24. července 2009 v 17:41 | Hope |  O mě a tak...
Víte, každej se něčeho bojí. Třeba pavouků (což nechápu a nikdy chápat nebudu), hadů, či jiných zvířátek. Nebo tmy, což celkem chápu. No a pak tu jsou různý fóbie. Třeba klaustrofóbie. To taky chápu, sama nemám příjemnej pocit v uzavřených místnostech. Ale nebojím se jich. Nemám pocit, že se kolem mě svírají stěny, ani nic podobnýho. Nepříjemně se cítím v podstatě jen v podzemí. Třeba prolejzat starým vojenským krytem to neni nic pro mě. Upřímně? Zkoušela sem to jednou a naposled.
Ale já mám strach z ničeho jinýho. Z letadel. Né, že bych se bála lítat (né, že bych to zkoušela), né, že bych se bála, že v letadle může bejt bomba, nebo tak něco. Mě stačí, když nad naší vesnicí (ano, já vím, že je to městys, omlouvám se) prolítávaj nějaký letadla. Mám pocit, že na mě určitě spadne, nebo že schodí bombu. Nemá to nějakej opodstatněnej důvod (možná nějakej minulej život), alespoň myslím. I když na druhou stranu jsem přesvědčená, že když jsem byla malá, tak na pole za naší zahrádkou spadlo letadlo. Opravdu jsem o tom přesvědčená. Mám na to živý vzpomínky a tak... Jen je divný, že si na to nikdo jinej z rodiny nepamatuje. Třeba se mi to jen zdálo, co já vím...
No a já se vás ptám: Čeho se bojíte vy? Mohla jsem udělat anketu, ale myslím, že tohle chce vysvětlení a jedno kliknutí na to nestačí...

Grrr...

24. července 2009 v 14:52 | Hope |  Aktuálně
Právě jsem se vrátila od kadeřnice. Nebyla jsem tam už asi půl roku a moje vlásky začaly protestovat a to tak, že začaly padat trošku rychlejc, než normálně. Ne, že bych teď byla holohlavá. Nepoznali byste to. Pokud by ste se nekoukli na moje oblečení. Už mě nebavilo ze všeho tahat moje vlasy. Stačí, když pořád vyndavám chlupy psa a kočky. Ale už byly prostě moc dlouhý a nebyly na to zvyklý. Tak sem tam prostě musela. Já vím, asi mě nechápete, ale já kadeřnice nemám ráda. Nenávidím, když mi někdo šahá na vlasy a to kadeřnice většinou dělaj. navíc, nikdy mě neostříhá tak, jak chci. Je pravda, že u kadeřnice většinou moc nemluvím a tak, ale stejně...
No a když od kadeřnice dorazím domů, tak NIKDO NIKDY nepozná, že už sem tam byla. Je to prostě furt to samý... Nevadí. Teďka už sem zase v pohodě...

Bad hair day

24. července 2009 v 12:52 | Hope |  Jeff Dunham
Tak tu je další Jeff. Tentokrát "nepovedená" část jednoho vystoupení. Prostě skvělá ukázka improvizace.

Překlad od Kryšpína

Hugh Laurie-Obchodník se smrtí

23. července 2009 v 21:24 | Hope |  Četba
Tááákže. Dneska jsem tuhletu knížku dočetla. Byla skvělá. Ještě lepší, než jsem očekávala. Hugh píše lehce a vtipně. A je to, samozřejmě, okořeněno velkou dávkou ironie. Nadruhou stranu ta knížka má docela složitý děj a na muj vkus trošku moc postav, takže sem se chvilkama ztrácela. Ale je to skvělá knížka. Rozhodně jí všem doporučuju.
Vypráví o člověku, jménem Thomas Lang, kterýho osud zatáhne do nečekaných situací.
Mám teda, abych nezapoměla, jednu výtku k českýmu překladu, kde překladatelka Milena Poláčková usoudila, že smiles přeloží jako usměváčky. Nevadí, aspoň sem se zasmála.
Dost mě pobavila jedna pasáž ve který Hugh odbočuje od tématu a vypráví o člověku, kterej se bál lítat letadlem. Kvůli bombám. Tak šel k psychiatrovi. Ten s nim nic nezmohl, tak ho poslal ke statistikovi. Ten mu řekl, že pravděpodobnost, že v příštím letadle,do kterého nastoupí, bude bomba, je jedna k půl miliónu. Jemu to nestačilo, takse ho statistik zeptal, jestli by byl klidnější, kdyby pravděpodobnost byla milión ku jedné. Řekl, že jo. Statistik mu řekl, že pravděpodobnost, že v příštím letadle budou dvě na sobě nezávislé bomby je jdena k miliónu. Chlapík nechápal, jak mu to pomůže. A statistik řekl: (teď cituju) "To je hrozně jednoduchý. Vezměte si s sebou do letadla bombu."


Proč tahle rubrika?

23. července 2009 v 16:54 | Hope |  Četba
No... Protože ráda čtu a čtu hodně. A protože čtu hodně, tak toho hodně zapomínám. A abych si to pamatovala, tak sem vytvořila tuhle rubriku. Navíc si sem asi budu psát povinnou četbu a čtenářskej deník... To jen tak pro vysvětlenou...

Bla, bla bla, neboli úvod

23. července 2009 v 14:42 | Hope |  Draci
Miluju fantasy a fantasy stvoření... Elfy, víly (ech), najády, dryády, jednorožce, a všechno, na co si vzpomenete... Ale nejvíc draky. Tolik bych chtěla, aby byli. A já věřím, že jsou, takže spíš: Tolik bych chtěla nějakýho vidět. Věřím na ně. Je hodně důvodů. Například to, že mi připadá, že si lidi draky prostě nemohli vymyslet. Ano, drak sídlící na kopci a žeroucí celou vesnici lidí, je jen další název pro hladomor, ale stejně. Kde se vzala představa draků, jako takových? Člověk se utopil a vznikl vodník, někdo, koho nikdo neměl rád zmizel a vznikl čert. Ale drak? Nedávno jsem četla "přírodovědnou" knížku, kde se při výpravě za varany zmiňovali, že když v minulosti plula loď kolem ostrovů komodo, tak si prostě námořníci a objevitelé nakreslily Komody a napsali přes ně: Tady je země draků.
No dobrá, ale kde se draci vzali? A kde vzali křídla? Nechám to zatím na vás. Tím ale neslibuju rozuzlení, jasný?

Peanut, Jeff, Saint-Anna

23. července 2009 v 14:01 | Hope |  Jeff Dunham
Tak tu je Jeffovo představení s Peanutem ze Sainta Anny. Komu to něco říká, zvedne ruku...:D Možná přijde i José...
Za překlad poděkujme Kryšpínovi

První díl

Pár slov úvodem

23. července 2009 v 13:13 | Hope |  CAT´S
Hmmm. Takže. CAT´S je moje zatím nejdelší povídka. Začala jsem jí psát v prváku, kdy sem byla plná dojmů (špatných) z novýho prostředí a lidí okolo mě, tak sem se z toho vypisovala. Napsala sem asi tři kapitoly a pak to nějak utichlo. Ale pak sem si přečetla na netu pár povídek (po čase) a usoudila sem, že bych mohla zase začít psát. A teď, když sem k narozkám dostala svůj vlastní žůžovej notebook, tak sem se do toho vrhla s chutí. Někdy až moc velkou. Začala sem u sebe neustále nosit zápisníček a tužku a psát si nápady. Nejčastěct si tam píšu v noci, když už skoro usínám. Takže se vždycky probudím, rozsvítím mobil, vyhrabu tužku a něco si tam načmárám. Je dost zajímavý to po sobě ráno luštit. ale taky to přineslo špatný následky. A to to, že nemůžu usnout. Pořád totiž přemejšlím, co bych ještě pozměnila, připsala, vylepšila... Divím se, že mě sestra ještě nezabila. Když se njí třeba v noci začnu ptát, jestli je vzteklina léčitelná... Naučila se mě ignorovat...
No a o čem že ta povídka vlastně je? Je o čtyřech obyčejných holkách, který... ne, to nejde. Jestli vás to zajímá, tak si to přečtěte. Neni to zrovna moje obvyklá tvorba a těch prvních pár kapitol, co je napsaných téměř o ničem nevypovídáale brzo uvidíte. Jen co připíšu pár kapitol, začnu to sem dávat... Jo a kdo má rád fantasy, tak se těšte.

P.S.: Toho názvu si nevšímejte. Byla sem malá a naivní... Ale už to měnit nebudu
PP.S.: Někdo by tam mohl objevit podobnost s těmito díly: Harry Potter, Kameny osudu, W.I.T.C.H. (ano já vím... Ale hodně lidí si tim prošlo. Na pár lidech to zanechalo trvalé následky...),
Čarodějky (no jo, no, myslím ten seriál), Kronika rodo Spiderwicků (Ano, je to pro děti, ale když on Tony DiTerlizzi tak skvěle kreslí a jejich Klíč k určování kouzelných tvorů ve světě kolem nás je úžasnej.), pak tu máme ještě Eragona a mnohé další...
Přiznávám, že sem se nechala několika těmito díly inspirovat, ale z největší části je to moje vlastní tvorby z mojí vlastní hlavy...
PPP. S.: Někdo by to mohl zkopírovat a někam dát. Pak bych se ale zlobila, tak bacha na to, jo?



Mladej Jeff

22. července 2009 v 21:52 | Hope |  Jeff Dunham
Tak sem hážu první video s Jeffem. Je to jedno z nejstarších a rozhodně nejlepších. Jeff tu vystupuje jako on sám, Peanut, José, Peanutova loutka, červík a červíkův kámoš šváb. Je vážně neuvěřitelný, jakej výkon tu Jeff podává. Ostatně, jen se koukněte...
Překlad je samozřejmě od Kryšpína (profil na youtubku)


Jef-f

22. července 2009 v 20:45 | Hope |  Jeff Dunham
Kdo neví, kdo je to Jeff Dunham ("Haaaam-chro, chro... You 're the other white meat"), tak toho upřímně lituju... Je škoda, že v Čechách není tak známej, protože přesně Jeffův "twisted sence of humor" je přesně to, co většina z nás zná, miluje a často používá... ;-)
A kdo že to teda vlastně je? Jeff Dunham, vážení, je nejznámější břichomluvec na světě (a podle mnohých také ten nejlepší). Dokáže napodobit nejrůznější zvuky, přízvuky,... Vystupuje s několika loutkami, které tady představím, a každá z nich má svůj charakteristický přízvuk, chování, zvuky nebo třeba jen přivítání... Je až neuvěřitelný, kolik toho Jeff zvládne říct během chvilinky... (Jako třeba v tomhle videu).

Začalo to úplně nevinně

22. července 2009 v 16:37 | Hope |  Jednorázovky
Tak tuhle povídku jsem psala ve druháku. Měli jsme na slohovku pár témat, ale tohle mě zaujalo nejvíc. I když... Původně měla bejt tahle povídka pojatá, jako příběh kleptomana, ale nakonec se to trošku zvrtlo a já psala a psala, až sem se nakonec divila, co sem to vlastně stvořila. Moje kámoška po přečtení prohlásila, že sem nechutná a že nechápe, jak něco takovýho můžu napsat. A já v podstatě taky ne... Prostě píšu, co mě napadne, škrtám, přepisuju... Jo a je to pojatý formou dopisu, doufám, že pochopíte závěr. Kdyžtak ráda vysvětlím. Přeju příjemné čtení...

Všechno se může stát dnes v noci…

22. července 2009 v 16:30 | Hope |  Jednorázovky
Tuhle povídku jesm psala v prváku jako jednu ze slohových prací. Neni bez chyby, kdyby vás to zajímalo. Například se tam vyskytuje jméno jednoho z Pelhřimovských klubů - Starák a já sem za žádnou cenu nechtěla, aby si to čtenáři představovali v Pelhřimově, ale to je teď celkem jedno. Mohla bych to prostě smazat, ale nechci. Teď už by to nemělo význam. Tak doufám, že se vám bude povídka líbit. Případné dotazy ráda zodpovím.

Tak vítejte!

22. července 2009 v 16:22 | Hope |  Kecy mimo
Tak ahoj! Jak se máte? No u mě to docela jde, pokud se ptáte. Konečně se mi po pár dnech podařilo spatlat blog. Proč to trvalo tak dlouho? No... Totiž... Vyskytlo se pár problémů, abych byla upřímná. Zaprvý název blogu. Tento jednoduchý úkol se ukázal, jako problém, páč všechny názvy, co jsem chtěla už byly použity. Například espoir, naděje po francouzsku. Ten blog je zabranej, ale když sem se na něj tek koukal, tak musím uznat, že neni špatnej. Autorka má rozhodně talent na kreslení, a tak... Pak tady ještě bylo éspérance, jiný francouzský název pro naději. Samozřejmě zabraný. Chvíli mě nic nenapadalo, a tak jsem si šla zahrát volejbal.
No pak sem samozřejmě měla pár nápadů, například francouzsky nápad. Našla jsem si to ve slovníčku a bylo to celkem zajímavý slovo, jen si ho nepamatuju. A název svýho blogu bych si pamatovat měla, ne? Tak sem začala propadat beznaději a radši sem se šla koupat a dělat něco jinýho. A pak mě to napadlo. Prostě mi to blesklo hlavou. Prostě Just-imagine... a proč ne? Přála jsem si, aby tenhle blog nebyl zabraný a mé přání bylo vyslyšeno!!! Štěstí se na mě usmálo! Založila jsem blog, začala přemejšlet nad vzhledem a tak všechno, ale když jsem chtěla přidat nějaký obrázky, tak se mi to vyplo a chtělo to, abych se přihlásila. Super, no. Tak sem se teda přihlásila... Ale ouha, špatný heslo. Mám ho dost složitý, tak sem si řekla, že sem se přepsala a zkoušela ho napsat znava. Párkrát... Vlastně až do tý doby, než se mi objevilo, že to selhalo a nejdřív se můžu přihlásit až za hodinu. Zuřila jsem. Hlavně, když jsem si uvědomila, že to byla moje chyba, páč jsem si zapoměla autorizovat přístup... Po hodince jsem se teda přihlásila a začala upravovat, jenže po chvíli už sem byla příšerně unavená a šla radši spát.
Dneska jsem začala dělat vzhled. To bylo taky dost nejednoduchý, páč mi zase přestal fachat jeden program, kterej sem k tomu potřebovala. Mě to nas....., co jinýho. Musela sem čekat do čtyř hodin na taťku, aby mi to spravil. Teď je konečně všechno tak, jak má být... Snad. Doufám, že se vám tu bude líbit, a že sem vás úvodním článkem neunudila k smrti...?
Aktualizace-5. 10. 2009
První článek... Úvod, který by měl prezentovat celý blog a jeho budoucnost a já ho takhle zprzním... Ach jo. Ale nebudu ho mazat. O tom jsem pevně rozhodnuta (snad %-)). Takže teď, po čtyřech (necelých) měsících fungování blogu, píšu úvodní článek. Myslím, že už mám celkem ujasněno o čem tento blog je (i když se neustále měním, takže se mění moje preference a můj blog se tudíž musí měnit taky). Tento blog je tedy především o mě (překvapení!). O mých povídkách, o tom, co mám ráda. Ale to se dalo očekávat. Tak tedy. Můžete tu najít hodně věcí od Jeffa Dunhama, pár vtipných videí, mojí prozaickou tvorbu, něco málo o dracích a taky zápisky z knížek, co jsem přelouskala (ne všech! To bych to tu přehltila ;-))... Myslím, že časem se výběr rozhodně rozroste. Doufám, že směrem, který vás zaujme. Ale pokud vás nezaujal současný rejstřík... Nejsem si jistá, jestli si budeme rozumnět... xD